Bojíte se hadů? Nebojte, vždyť my středoevropané se s nimi naštěstí moc často nesetkáváme. V jiných oblastech světa to však bývá trochu jinak, například v Západní Virginii asi určitě. A odtud pochází trio BYZANTINE, které se nám na svém druhém albu pokouší prezentovat svoje „hrátky s hady“. Skupina by asi chtěla, aby z jejich alba „And They Shall Take Up Serpents“ čišela dusivost velkého škrtiče, aby vám nahrávka sebrala kyslík a poslala vás do kolen, ale vybrala si k tomu plazy, které dobře známe, hady jejichž sílu snad všichni dokáží odhadnout a tak se najde asi jen málo nepřipravených posluchačů, kteří by se takto cíleným útokem nechali překvapit. Ti hadi se totiž rekrutují ze dvou běžných čeledí, vyskytujících se v různých mutacích po celém světě, a to jsou thrash a metalcore. Šlechtitelskou práci však BYZANTINE trochu podceňují, a tak na nás posílají už z dálky identifikovatelné jedince druhu PANTERA (např. „Taking Up Serpents“), MACHINE HEAD (třeba „Ancestry Of The Antichrist“) nebo FEAR FACTORY („Salem, Ark“). Přesto je třeba se mít na pozoru, neboť z každého tracku na vás vybafne jiná syčící potvora, až se vám z té pestrosti druhů může zatočit hlava, a je třeba si dát pozor i na některé zmutované jedince, jako je například „Justicia“, kde je na silné rytmické tělo škrtiče PANTERA naklonována agresivní kytarová jedovatých LAMB OF GOD.

Těžko něco vytýkat zvukové stránce. Z hutně, ale jasně znějících kytar a výrazně dynamického soundu bicích čiší téměř stejná důrazná síla jako například z alba „Far Beyond Driven“ jejich zjevných vzorů PANTERA. Navíc se zpěvák Ojeda, až na občasné melodické výstřelky, opravdu hodně snaží stylizovat svůj vokál do polohy blízké Philipu Anselmovi. Jeho projevu to bohužel hodně ubírá na zajímavosti, ale vokál je to rozhodně přesvědčivý, řekl bych přímo nadstandardní. V prezentaci, instrumentálním podání a zpracování se jen těžko dají hledat chyby. Podle mě jsou však BYZANTINE až příliš zahleděni do svých vzorů. Mám hodně rád starší PANTERU, albům „Vulgar Display Of Power“ a „Far Beyond Driven“ bych i dnes dal nějakých 8,5 bodu, deska „...And They Shall Take Up Serpents“ se často hodně blíží právě této hudbě, bohužel zde není ani polovina nápadů a zajímavých momentů, celkové vyznění tedy ztrácí na působivosti. Zapomeňte každopádně na pověry o slizkosti, studenosti a vlhkosti hadího těla. Ten kdo někdy hada skutečně v ruce držel moc dobře ví, jak hebká a suše teplá je jeho kůže, jak měkce ohebné je jeho tělo a jak temně jiskřivé má oči. BYZANTINE jsou také takoví, velmi ohební a přizpůsobiví ve své prezentaci hudebních inspirací převzatých od agresivně útočících druhů, ale jen vlažní v ukázkách vlastní šlechtitelské práce. A tak je ten jejich had trochu podivným hybridem, který jako jedinec sice samostatné označení snese, jeho jednotlivé tělesné části však ničím novým nepřekvapí.

CD k recenzi poskytli Day After records